POSKYTOVANÁ PÉČE 

Vystudovala jsem medicínu, obor všeobecné lékařství, pohybovala se v oblasti preventivní medicíny a praktické. V době přípravy na dráhu praktického lékaře jsem si začala uvědomovat, že příčiny zdravotních obtíží nejsou jen výsledkem celé řady chemicko-fyzikálních, biologických a mechanických příčin.

Profesně jsem se začala věnovat psychosomatickému pojetí nemocí a zdravotních obtíží se zaměřením zejména na rodiny. Velká většina obtíží vzniká na základě neprospěšných vzorců komunikace mezi těmi nejbližšími a zdravotní obtíže mohou někdy nahrazovat i komunikaci tam, kde to slovy z nějakého důvodu vyjádřit nelze. Mohou být i signálem, který naznačuje, že nějaké změny jsou v životě potřebné a je nutno jim udělat místo. 

Hodně často se prezentují různé obtíže, nejen tělesné, ale i psychické, v době významných životních změn. Například v době náročného studia, nového rodičovství, ukončení studia, profesní změně, závažné nemoci, budování nového vztahu, vztahovým problémům, vztahovém rozchodu, odchodu dětí z domova, konce produktivního života a kariérního růstu, plánovaného odchodu do důchodu.

Často se mluví o nárocích rodičovství, profesního a kariérního růstu, problémech dětí a dospívajících. Méně se již ale zaměřuje pozornost na velké nároky vznikající v době, kdy v rodině odrůstají děti a přichází čas, kdy povinnosti péče o děti se mění na péči o stárnoucí rodiče. Ale současně pořád zbývá velký kus vlastního života, často plného odkládaných přání a představ. Stojí se na rozcestí, zda se "obětovat" v péči o blízké anebo být "sobec" a žít svůj život dle svých , často i dlouho odkládaných představ. Můžete mít pocit, že jste buď se stanete obětí anebo budete sobec. Nic jiného. Skloubení náročné péče o stárnoucího člena rodiny (rodiče, prarodiče), osobního života, rodinného života a zaměstnání, může být nadlidským úkolem roztáčejícím kola bezmoci, frustrace, vzteku, pocity viny, vyčerpání, tělesných obtíží...  Konflikt rozhodování je následně nevědomky a neúmyslně "vyřešen" propuknutím zdravotních obtíží. Už se nemusí rozhodovat. Nemožnost najít v danou chvíli řešení může vést k takovýmto paradoxním "únikovým" reakcím.

Nebo jsou nároky rozloženy oběma směry ,a to jak na péči o děti, tak současně na stárnoucí rodiče. Moderní doba tomu říká sendvičová generace. Je to dáno jednak častěji se vyskytujícím pozdějším mateřstvím a jednak prodlužováním střední délky života prarodičů.

Později mohou nastat i situace, kdy po péči o rodiče, partnera, zůstane v životě prázdno. Péče o ně vyplnila vše a na ostatní nezbyl čas. Bezradnost, opuštěnost, osamělost, pocit vlastní zranitelnosti, smrtelnosti... to všechno jsou legitimní nepříjemné pocity, které mohou nastat, protože zažíváme velkou životní ztrátu. 

A někdy nastanou situace, že rodiče "ztratí své dospělé děti" ve víru jejich každodenního života, nebo jejich vzdálenosti a jiných důvodů. Zažívají velkou ztrátu, pocity osamělosti, bezmoci, opuštěnosti, obav z budoucnosti.

Věnuji si individuální a rodinné/párové terapii. Pokud se objeví nemoc, příznak, porucha chování a prospívání u dítěte do 15 let, upřednostňuji intervenci ve formě rodinné terapie. Dospívající nad 15 let mohou docházet na individuální terapii.